Mihalin

Základní otázka zní, jestli by všichni hráči na larpech měli dostat stejné jídlo, a pokud ne, jestli by měli za účast platit odlišné částky.

Na některých larpech zejména typu svět funguje nějaká verze ekonomiky, v jejíž rámci postavy do začátku dostanou určitou finanční částku (a v průběhu hry mohou získat další peníze), za níž si vyjma různých herních věcí kupují i jídlo. No a tady se právě objevuje problém. Některé postavy jsou chudé, jiné bohaté. Zatímco bohatá postava si může koupit celkem co si usmyslí, chudá postava musí setsakra zvažovat, jestli dá přednost artefaktu a poobědvá jeden chleba s pomazánkou, nebo se na artefakt vykašle a dá si řádnou porci guláše. V hlediska postav to jistě dělá hru reálnější, ale hráči z toho moc nadšení nebývají (pomineme-li hry, které s tímto vysloveně pracují, např. různá postapa, kde je získávání potravin patří mezi stěžejní body života postav). Mnozí získávají pocit, že platí stejný poplatek za hru, a tedy na jejich úkor za jejich peníze někdo večeří půlku kuřete, zatímco na ně zbyla suchá čočka. Je proto velikou otázkou, jestli tento rozpor neřešit například tím, že hráči bohatších postav budou platit více peněz za účast.

Mně osobně se tento přístup moc nelíbí, protože mám dojem, že to bychom za chvíli mohli hodnotit, na kom organizátoři utratili více peněz, protože mu do osobní hry nastrčili hodnotnější rekvizity. Tak jako tak mi přijde lepší mít jídlo oddělené od herní ekonomiky. Jsi zaměstnán u těhle pánů, oni ti poskytují jídlo, takže se o něj nemusíš starat. Jsme ve válečné době, kdy je jídlo pro každého na příděl. A tak dále. Tudíž o peníze na jídlo se postava starat nemusí a za herní měnu si kupuje jen herní záležitosti. Ale i když organizátoři mají jídelní ekonomiku rádi, základem by ovšem podle mého názoru měla vždycky zůstat zásada, že všichni hráči musí mít možnost se dosyta najíst (vyjma zmiňovaných postapo a podobných her).

Ovšem na druhé straně mají mnozí oprávněný pocit větší realističnosti, když je i na jídle znát, do jaké vrstvy postava patří, a to i když mu jídla poskytuje třeba ten pán. Myslím, že by se s tím dalo krásně vyhrát, aniž by měl někdo pocit, že je na jídle ochuzen, ale to chce pochopitelně od organizátorů investovat do toho trochu času (kterého, vím, investují i tak spoustu do jiných věcí). Třeba zařídit v herní hospodě kategorii pro nejchudší „zbytky od včerejška“, kde sice reálně hráč dostane zcela dobré jídlo, ale efekt přitom dokonale vytvoří pár kusů v misce „od všeho trochu“ doprovázené komentářem hostinského „tohodle už jsou prasata úplně přežraná“. Nebo dát do reálií, že jen naprostý chuďas z nouze pojí i sýry porostlé plísní.

Ještě zajímavější může být i pro orgy samotné tvorba jídelníčků pro historické hry (i když pokud jsou mého ražení, mohou se v tomto tématu nadšeně rochnit tři měsíce a děj stojí). Stačí zapojit fakta, jako že v pátek drží půst všichni včetně šlechty, že chasa má zákonem zajištěno, že smí dostat lososa nanejvýš jednou týdně nebo že bílé pečivo je pro šlechtu a různé celozrnné či luštěninové pro plebs, a najednou není takovým problém vytvořit třeba dva tři odlišné jídelníčky pro různé vrstvy obyvatel, aniž by někdo měl pocit, že támhleti si debužírují na náš úkor.

No jo, ale holt to chce ten čas.

Zejména, když se v tom šťastně zahrabete na ty tři měsíce.