Milostné mechaniky na larpu

ZuSKA

Milostné mechaniky na larpu – kde končí hra a začíná realita?

 

          Všichni jsme celkem zvyklí na to, že (nejen) v larpech s předepsanými postavami hrajeme i romantické linky. Každá hra, která je do svého settingu zařadí, by pak měla mít také mechaniku, jak hluboké city mezi postavami vyjadřovat. A tam se to začíná dělit na hry více či méně symbolické a na hry explicitní.

          V těch mírnějších larpech jsme zvyklí na objetí, držení za ruku, maximálně pusu na tvář, případně na pusu, pro vyjádření soulože pak na ležení naproti sobě s rukama kolem ramen. Druhý typ her se bojí již méně, protože uznává i těsnější kontakt a francouzský polibek. Možná lze zařadit i třetí typ, kde může dojít k reálné souloži, ale s tím nemám žádnou osobní zkušenost a jsem za to vlastně ráda.

          Další řádky budou napůl taková osobní zpověď, napůl teoretické uvažování. Rozhodně si ale nevynucuji právo na to pokládat moje názory za jediné možné a nechci očerňovat nikoho, kdo to vidí jinak a s explicitní romantikou na larpech nemá problém. Diskuzi víc než očekávám :-).

          Takhle v začátku bych měla rovnou přiznat, že jsem v lecčems konzerva. Pokud jsem zadaná, nepřijde mi košer líbat se herně či neherně s někým dalším. Jasně, že když se má romantická linka odvíjí s kouzelným spoluhráčem, pomyslím na to. Taky si říkám: „Vždyť je to jen hra, to by partner přece pochopil, vždyť o nic nejde, není to na poherní párty.“ Taky bych se chtěla schovat za roušku hry a důsledky neřešit. Naštěstí či bohužel pak nakonec stejně nedostanu tu pravou odvahu či příležitost, takže přímou zkušenost z her, které líbání dovolují, nemám. A kdybych snad byla kousínek od toho, myslím, že by stejně nakonec zablikala v hlavě pomyslná neherní stopka, že to přece nechci. Třeba se to někdy změní, ale zatím to mám jako vcelku permanentně zadaný jedinec takto. Myslím taky, že pokud se chci s někým „nelegálně“ líbat, nemusí to vidět všichni ostatní účastníci larpu. A taky nechci řešit vnitřní zmatek hra versus realita. Stačí mi, když udělám přešlap v reálném životě, abych si to v sobě následně rovnala.

          A teď asi první bomba, kterou se vymezím proti explicitní romantice na hře – není mi totiž jasné, proč argumentovat stylem „to bylo za postavu“. To je podle mě trochu pokrytecká obhajoba. Kdyby totiž všechno vyvěralo z našeho prožívání postavy, pak bychom se měli chtít políbit s postavou protějšku, ať ji hraje, kdo ji hraje; tedy i s někým, kdo nás fyzicky nepřitahuje. Může se stát, že někdo jiný, kdo nás moc nepřitahuje, by postavu tak hezky ani nehrál, to ano. Ale může se také stát, že bude výborný a citlivý hráč někdo, kdo se nám fyzicky nelíbí, je podstatně starší/mladší, než by se nám líbilo a podobně – a potom, ruku na srdce, políbili bychom ho „za postavu“? A kdyby začal s iniciativou on, nechali bychom ho?

          Druhé, co asi neumím správně zpracovat, je pocit „kolektivní viny“. Totiž obecná atmosféra: „Když to dělají všichni, nebudu přece za Zagorku / je to tak přece v pořádku“. A pak je to v pořádku naráz pro vdané či ženaté, zasnoubené i jednoduše jenom zadané. Přitom nevím, nakolik páry tuto možnost konzultují předem a nakolik se musí partner, jede-li na akci sám, rozhodnout až na místě na základě svého přesvědčení. Strhnutí davem je zde ale myslím dost rizikové; navíc když člověk za sebe do té doby nemá jasno, protože na tuto možnost před hrou ani nepomyslel.

          A za třetí, proč s tím já osobně mám problém: larp je o hraní si na postavy, o prožívání simulovaných situací většinou v nereálném světě. Polibek (a víc) mi naopak přijde velmi reálný. Lze přitom slyšet argument: „Aby to pro postavy něco znamenalo, když už to dělají“. A proč si právě na larpu neužít tu možnost? Naše postavy chtějí sex, ale naše reálná já nám to z jakéhokoliv důvodu neumožňují, proto si na to jen hrajeme a proto tu máme zástupnou mechaniku.

Za čtvrté si říkám, zda hráči francouzský polibek na hře používají, protože smí, nebo proto, že mohou? Využívat situace „teď můžu, tak to udělám“, mi přijde... nadbytečné až zbytečné. Jsem zkrátka člověk, pro kterého polibek už musí být spjat s nějakým citem / pocitem / touhou, ne se udát prostě jen tak, že to „zrovna jde“. 

          Přiznávám, že jako vlastně skoro pořád zadaná asi opomíjím situaci, kdy je hráč single. Dovedu si představit, že se dva nezadaní potkají na hře, mají spolu linku, hodně se do ní ponoří a vzájemně se přitahují. Pak to asi může přerůst herní mez. Tedy s tím vědomím, že z toho bude pořádnej bleed a možná i neherní románek, nebo naopak tvrdý návrat do reality, kdy spoluhráč zase začne být normálním člověkem mimo roli, kde už není pro podobně vyhrocené romantické okamžiky místo.

          No, ať to nějak ukončím, za mě explicitní milostné mechaniky do her nepatří a nechci se účastnit her, které to vyžadují povinně od všech. Nechci podstupovat trapasy, kdy se nechci nechat políbit někým, s kým nechci, byť to hra dovoluje / přikazuje. Nechci si pak rovnat svědomí: „Na larpu jsem se vykousla s tím a tím, bylo to strašný a zbytečný / neboj, bylo to jen za postavu, to se nehrotí, nikdo to tam nehrotil.“ Možná jsem příliš konzerva, ale schovávat se za hru vážně nechci. Navíc, známe ty destruktivní bleedy, kdy jedeme z her zamilovaní a musíme to nechat chvíli uležet, abychom nebořili svoje stávající a šťastná partnerství... Zkrátka – podle mě by měly polibky a další milostné projevy patřit do reality, případně až na after párty s plným vědomím toho, že už nejde o hru ani o postavy. Pak ať hlodá svědomí, pak ať se boří páry, ale ať do toho nezasahuje maska hry. Klidně nesouhlaste, na to se zlobit nebudu. Možná taky máte pravidla v hlavě a ve svých párech nastavená jinak a nějaká líbačka nebo „cokoliv herního“ vás v realitě nijak nerozhazuje. Nebo je možná chyba ve mně, že jsem ještě nehrála tak dramatickou hru a tak dramatickou milostnou linku, která mě úplně nechala zapomenout na realitu a sama neřízeně vyústila v reálné intimnosti plně v roli. Na druhou stranu… asi budu zase divná, ale pokud by se mi toto mělo stávat ve hře víc než v realitě, vyvolává to ve mně mnoho dalších otázek, jestli to je věc, kterou se chlubit, nebo ji spíš řešit s psychologem…   

A nakonec závěrem – myslím, že existuje řada výrazových prostředků mimo líbání nebo samotný sex, které hru dovedou dobře okořenit a dovolí plně a možná ještě i plněji vyjádřit city za postavu. V tom meze nekladu a mám s tím za svoji larpovou éru už nejednu silnou zkušenost. Jednoduše – za mě je tohle ta správná cesta a nemyslím si, že o tolik řádů chudší... Tolik můj názor a pojďte do mě s těmi svými! Jakože…názory ;-).

Wingy

Díky za tohle téma. Se svým partnerem jsem déle, než jezdím na LArpy... nebo výceméně stejně dlouho (fuj, to je let).  V věcech fyzického kontaktu jsem obecně velmi opatrný tvor - obejmutí na přivítanou je příjemné, pusa či "dělání si pohovky z někoho" už je vyhrazna skutečným vyjímkám, které defakto považuji za rodinu. Při hře tyhle věci "zkousnu", ale primárně nejsou příjemné. I proto se vyhýbám rolím, ve kterých je zřetelná milostná linka. a i přesto se mnou můj partner přestal na Larpy jezdit, protože to prostě nedal - když mě vidí, žárlí. Když mě nevidí, věří mi... takže to naštěstí funguje.

Mechanizmy, jak herně naznačit milostné praktiky a zároveń je nemuset provádět skutečně, jsou za mě super věc - zvlášť když mnozí považují sex za zajímavou část hry a organizátoři posílají linky zaměřené tímto směrem. (a ač to tu bylo někde psáno, můžete se vyhnout akcím a rolím, kde o fyzickou lásku jde, ale občas vás situace zaskočí a je perfektní mít mechanizmus, který nepoškodí hru (moc) ani (moc) hráče. Zvášť dohodnuté gesto pro sex mi přijde bezva u dlouhodobých her... ("postavy by spolu spaly"... ale jak to dát vědět spoluhráčům? asi by to nevytruovaly, že? takže je ideální možnost, nechat se "přistihnout").

VV
Podle mě, jedna z nějtěžších věcí na hraní milostných linek je odhadnout co je ještě pro vašeho spoluhráče ok. Ono i když si člověk domluví, že pohlazení (např. po ruce) je maximum, tak je to dost velký rozsah. Pohlazení je totiž škála od totálně slizkých, přes milostná až po přátelský ujišťující dotyk. K tomu všemu se ještě snažit aby z romantického nebylo oplzlé :D.
Olórin

Tak já se s dovolením také přidám do té tolik očekávané vášnivé diskuse :)

Předně je potřeba rozlišit, že tady mícháme dvě různé, byť navzájem se ovlivňující věci: Herní mechaniku, která zastupuje intimnosti, a hráčské hranice, tj. věci, které se nás dotýkají tak těsně, že je hrát nechceme.

Protože jsme v organizační části fóra, začnu od herních mechanik. Ty jsou samozřejmě potřeba, pokud chcete jako organizátor dávat do hry nějaké milostné linky. Což často chcete, protože jsou to zajímavé zápletky a jsou hráči, kteří je hrát chtějí. Taková mechanika potom vlastně říká: "Nehledě na vaše hráčské hranice je tady počínaje situací xy pravidlo, které jasně říká, že je máte zahrát tou a tou zástupnou aktivitou." To má jednak naprosto bazální morální odůvonění - žádný organizátor asi nikdy nechce slyšet "Tvoje hra mi přikázala se vyspat s ___ a teď řešíme alimenty." To je asi dost jasné. Krom toho, jak píše Wingy, je dobré, když je mechanika ztvárnění všem hráčům známá, protože potom ví, u čeho dané postavy přistihli, a může to být dál pro hru zajímavé. V našich luzích a hájích běžné mechaniky, pokud vím, jsou:

  • Ars Amandi - dotyky intimních partií jsou imitovány dotyky rukou
  • sex stylem ležíme vedle sebe s rukama na ramenou
  • hráči si slovně popíšou, co jejich postavy přibližně dělají, a případně k tomu poskytnou patřičný zvukový doprovod

...a možná i nějaké další, nebo různé mixy, jak to která hra potřebuje. Oproti tomu existenci bájného 'pornolarpu,' kde je vše dovoleno, bych pokládal spíš za mýtus či výstřelek. V larpu ostatně jde většinou spíš o příběh, než o tematickou swingers párty; přinejmenším na hrách, jaké znám já. Bude-li zájem, můžeme se podrobněji pobavit o jednotlivých mechanikách a o tom, jaké má která plusy či mínusy.

Potíž s takovou herní mechanikou může být, pokud je její hranice uvolněnější, než osobní hranice některých hráčů, kteří by se tak mohli cítit nuceni do chování, které se jim příčí. Jak těžké může být najít vhodnou čáru, za kterou je to pro většinu potenciálních hráčů za hranou, ilustruje anketka, která před nějakým časem proběhla na FB jednoho mého známého. Její otázka zněla: "Co je pro vás intimnější, polibek, nebo pohlazení po zadku?" Názory se velmi různily. Neměl by ovšem být problém ve hře respektovat jak pravidla, tak osobní hranice.

Osobní hranice jsou, inu, osobní. Tedy u každého jiné, ovlivněné náturou, výchovou, aktuálním partnerským stavem, vírou, nadržeností a kdo ví, čím ještě. Jsou také nezpochybnitelné, protože jejich překročení vnímáme jako újmu na své osobě, která se v tomto ohledu může přiblížit až ke znásilnění, takže je jasné, že každý rozumný hráč se něčemu takovému snaží vyhnout (nebo by alespoň měl). Nejjednodušší způsob, jak zajistit, že osobní hranice všech zúčastněných zůstanou neporušené, je prostě se před hrou sejít a vyříkat si to. Na mnoha hrách zajišťují tahle setkání organizátoři, u jiných vážných romantických linek jsem je inicioval sám, protože consent považuju za zásadní i při hraní. Pokud si vlastními hranicemi člověk není jistý, lze si domluvit nějakou signalizaci stylem "žlutá stop," tedy "nemusíš přerušit scénu, zatím se nic neděje, ale intenzivněji už nepokračuj."

Pokud by se snad stalo, že by někoho hra nutila do něčeho, do čeho se mu nechce, má samozřejmě plné právo hru kdykoliv stopnout, a to nehledě na nějaké předchozí dohody, protože i psychické zdraví máme jenom jedno a činit si násilí kvůli hře nemá cenu.

Tak. Po tomhle zdlouhavém, ale imho nezbytném teoretickém ůvodu, si konečně troufnu trochu polemizovat s autorkou úvodního příspěvku, jejíž postoj bych (při vším respektu k její osobě) označil za naivně romantický. Taky předesílám, že jde o můj osobní názor, se kterým má každý plné právo nesouhlasit :)

K prvnímu bodu, tedy "proč argumentovat, že to bylo jen za postavu?" Já bych řekl, že patrně proto, že jsme ve hře, ve které jednáme za jiné postavy, což je tak trochu podstata celé věci? Pokrytecké je to jenom ve chvíli, kdy to apriori pokládáš za něco špatného nebo neoddělitelného od hráče. Člověk ale je většinou schopen oddělovat různé osobnosti. Ano, my sice prožíváme emoce postavy, ale zároveň tu postavu ovládáme, a klidně můžeme hrát, že se nám líbí někdo, kdo ve skutečnosti není náš typ. Vezmi si, kolik tak uvěřitelných, něžných i vášnivých polibků můžeš vidět v divadle i ve filmu. Naprostá většina z nich je prostě hraná. Nebudu říkat, že podvědomé sympatie nebo antipatie nehrají vůbec žádnou roli, nicméně jdou přinejmenším potlačit.

Odborný termín, který hledáš v druhém bodě, zní "peer pressure." A chápu, že pokud někdo nemá jasno, může to pro něj být problém. Nicméně předpokládám, že mezi dospělými svéprávnými jedinci si to každý se svým svědomím nějak srovná. Ostatně, do hlavy mu nevidím, takže nevím, jak jinak něčemu takovému zabránit, než právě poskytnout svému hernímu partnerovi v milostné lince možnost nastavit si hranice podle sebe. Věřím, že v takovém případě pak převáží opatrnost.

Za třetí, já larpy chápu spíš jako hraní realistických situací na nějakém zajímavém pozadí (ať už fantasy, historie nebo třeba postapo), a oceňujina nich právě realistično. Jasně přitom ovšem odlišuju, co se děje postavě a co hráči. Takže při hraní jsem schopný si uživat toho, že má postava prožívá sladkou milostnou linku, a zároveň jasně vědět, že se to týká jen postav a že mezi mnou a danou spoluhráčkou nic takového neproběhlo. Stejně jako vím, že své kamarády zrazuju, udávám, zachraňuju, zabíjím, léčím kněžskou mocí a pálím magickými blesky taky jenom ve hře. A kdo tohle nerozlišuje, tak podle mě nemá na larpu co dělat

Ke čtvrtému bodu, což se podle mě málo zdůrazňuje - nastavené hranice ještě neznamenají, že se k nim ve hře musíte nutně přiblížit. Je možné, že se váš herní vztah vyvine jinak. Je možné, že vaše postavy budou tak vytížené, že jim nezbyde čas na (hrané) intimnosti. Je možné, že takový moment nastane za celou hru jedinkrát. To proto, že ten intimní kontakt musí postavám dávat smysl. Přijde mi zcestné představovat si to ve stylu "s touhle holkou jsem se dohodnul, že by jí nevadil francouzák, takže na ni sice celou hru kašlu, ale kdykoliv se potkáme, tak jí místo pozdravu strčím jazyk do hlavy." Za to by ho hnala i postava, nejen hráčka ;)

Co se týče zamilování na larpech, ne že by se to občas nestávalo, ale připadá mi to naopak jako dost špatný nápad - člověk, do kterého se zamilovávám, tam hraje někoho jiného, než kým je ve skutečnosti. Jak mám odlišit, jestli mě přitahuje on, nebo jeho postava? To je přece nesmysl a recept na průšvih.

A pokud si mohu dovolit jednu rýpavou otázku: Sama píšeš, že znáš spoustu výrazových prostředků, které mohou, když se správně zahrají, být vlastně ještě mnohem intimnější než třeba takové líbání. Jenže - když je vnímáš jako "možná i ještě plnější" vyjádření citů postavy, neměla bys spíš je vnímat jako něco nevhodného? Jako zbytečné pokrytectví, schovávání se za masku hry, využití situace a všechny ty další odsudky, které uvádíš? "Je jedno, jak je to intenzivní a erotické, dokud se s nikým nevykousnu, tak se to nepočítá"? Just saying...

Můj závěr zní: Milostné mechaniky do larpu patří, protože chrání intimní zónu hráčů a zároveň umožňují širší paletu herních situací. Vedle nich by měl každý hráč umět určit své hranice tak, jak je mu to příjemné, a domluvit se se spoluhráčem v dané romantické lince, aby se zamezilo nejasnostem a omylům. Žádná hra by nikdy neměla nutit hráče do něčeho, s čím nesouhlasí a postavy, u kterých je předem jasné, že mají nějakou romantickou linku, by neměli dostávat hráči, kteří o něco takového nestojí (což ostatně platí i o jiných typech linek). Nakolik mohu soudit, myslím, že to tak většinou funguje a žádnou zhovadilost typu hry, která by vyžadovala povinnou líbačku od všech, jsem zatím nepotkal.

VV
Otázka k tomu Ars Amandi, to se hráči skutečně dotýkají vzájemně rukou, tak jak by nakládali s intimními partiemi během reálného sexu? Doufám, že jsem to jen špatně pochopil.
Olórin


Otázka k tomu Ars Amandi, to se hráči skutečně dotýkají vzájemně rukou, tak jak by nakládali s intimními partiemi během reálného sexu? Doufám, že jsem to jen špatně pochopil.

Je to samozřejmě řečnická zkratka, abych to dostal do jedné krátké věty. Ale jinak v zásadě... je ta nadsázka jenom lehká. Respektive, nikdy jsem to na vlastní hře nevysvětloval, takže nemám zmáknuté, jak to správně podat, ale jde asi tak o tohle (a někdo mě kdyžtak jistě opraví): Ve chvíli, kdy začne Ars Amandi (ať už je to oznámené mechanikou, nebo to jen vyplyne ze situace), slouží celá jedna tvá paže jako zástupná škála pro potřeby téhle mechaniky, přičemž rameno značí oblast nejméně intimní a dotyk tam bude představovat patrně obejmutí, pohlazení, nebo tak něco, a čím níže po paži, tím intimnější, takže prsty už potom budou pohlavní orgány. (EDIT: Nebo možná naopak, abych někoho zbytečně neuvedl v omyl.) Tahle paže by v zásadě měla být pasivní a slouží k ukazování, co se děje tobě, zatímco druhá tvoje ruka je aktivní a dotýká se pasivní ruky spoluhráče. A v tom, co s tou rukou děláš, je právě dost velká volnost a s trochou kreativity můžeš naznačit prakticky všechno. Můžeš se dotýkat jemně, drsně, uspěchaně, nesměle; můžeš si dávat na čas nebo hned sjet až dolů k dlani; můžeš tak vyjádřit plácnutí po zadku, škrábání po zádech, cokoliv. Propletení prstů pak asi není třeba vysvětlovat. A i to se dá provést mnoha způsoby a je tam vždy nějaký pohyb, který naznačuje, že se něco děje, byť to není doslova tak, že by se hráči "ojížděli rukama."

Itusa
Vidíš to, mně to kdysi vysvětlovali přesně obráceně - podání ruky je nejmíň, čím blíž rameni a tělu, tím je to víc intimní. :)
Ale to už jsou asi detaily, které může mít každá hra svoje...
Olórin


Vidíš to, mně to kdysi vysvětlovali přesně obráceně - podání ruky je nejmíň, čím blíž rameni a tělu, tím je to víc intimní. :)Ale to už jsou asi detaily, které může mít každá hra svoje...

A nebo jsem to otočil já, což je plně možné. Tohle je zrovna ten fruh informace, kterou po hře zapomenu, dokud to nebudu zase potřebovat :)

ZuSKA
 Sama píšeš, že znáš spoustu výrazových prostředků, které mohou, když se správně zahrají, být vlastně ještě mnohem intimnější než třeba takové líbání. Jenže - když je vnímáš jako "možná i ještě plnější" vyjádření citů postavy, neměla bys spíš je vnímat jako něco nevhodného? Jako zbytečné pokrytectví, schovávání se za masku hry, využití situace a všechny ty další odsudky, které uvádíš? "Je jedno, jak je to intenzivní a erotické, dokud se s nikým nevykousnu, tak se to nepočítá"? Just saying...Můj závěr zní: Milostné mechaniky do larpu patří, protože chrání intimní zónu hráčů a zároveň umožňují širší paletu herních situací. Vedle nich by měl každý hráč umět určit své hranice tak, jak je mu to příjemné, a domluvit se se spoluhráčem v dané romantické lince, aby se zamezilo nejasnostem a omylům. Žádná hra by nikdy neměla nutit hráče do něčeho, s čím nesouhlasí a postavy, u kterých je předem jasné, že mají nějakou romantickou linku, by neměli dostávat hráči, kteří o něco takového nestojí (což ostatně platí i o jiných typech linek). Nakolik mohu soudit, myslím, že to tak většinou funguje a žádnou zhovadilost typu hry, která by vyžadovala povinnou líbačku od všech, jsem zatím nepotkal.

Popravdě, nechce se mi odpovídat na celý komentář, protože mi v řadě případů přijde, že myslíme totéž a popisujeme jinými slovy, případně že se naopak míjíme natolik, že se nepotkáme :D. Byť nechci, abys to bral osobně, ona k tomu ta psaná komunikace vždycky trochu svádí, byť nemá. 

Na otázku ostatních výrazových prostředků odpovídám toto: nemyslím tím to, že jakékoliv omuchlávání, dokud to není líbačka, je v cajku a omluvíme to hrou. Mluvím o tom, že se člověku může sevřít kufr (pozitivně i negativně :D), když ho někdo chytne za předloktí a zašeptá mu něco do ucha, když ho v pravý okamžik někdo chytne za zápěstí a zakouká se mu do očí apod. Na těch gestech není nic, co by šlo nazvat zásahem do osobní zóny, a přesto to může být silnější než cokoliv překračujícího mez fyzického kontaktu...

A k těm larpům - jsou hry typu Rocker, Villa Löwe, Samael, Spolu - Sami, Requiem: Reichskinder aj., kde se explicitní romantika typu francouzák a víc (asi až na pravý sex, ale fakt nevím, ne všechno jsem hrála) provozuje. Samozřejmě kdo nechce, nemusí, ale ta otevřená možnost tam je a pak právě může docházet k tomu strhnutí davem. Toť můj názor, nárok na svatou pravdu si ale nedělám, k tomu nemám důvod :).

Přidat komentář